Terezo, mohla bys mi popsat sebe samotnou jako dokumentaristku?
Dospěla jsem k tomu, že to, co dělám, se jmenuje celostní kinematografie. Ve většině případů totiž zahrnuje všechny aspekty života – ty, které sleduju, mě samotnou, která pozoruje, a široké spektrum souvislostí, které jsou pro mě důležité. Někdy jsou ve filmu přímo uvedeny, někdy jsou spíš širokým rámcem, inspiračním zdrojem. Když si vyberu téma, přemýšlím o něm v kontextu, často širším, než ve výsledku potom ve filmu je. Mám pocit, že mě dokumentární práce baví proto, že můžu uplatnit schopnost vhledu do situace, do tématu, které mě zajímá. Nemusí být přímo mé osobní, ale nějakým způsobem mě provokuje, inspiruje. Dokumentární film jsem našla jako nejvíc důstojné a širokospektrální vyjádření toho, co v sobě nosím. Dokument mi umožňuje být velice přesná, jindy iracionální, někdy se snést do umělecké roviny. Ze všech druhů umění mi zatím dokumentární film přijde nejvíc komplexní.
Používáš slovo celostní, známé z medicíny a terapie. Zeptám se tedy rovnou, jestli má dokumentární film něco společného s terapií.
Může to tak být a nemusí. Nikde není řečeno, že když v jednom filmu člověk na sobě nebo v rámci ostatních respondentů aplikuje takový přístup, že ho musí znovu opakovat. Pro mě osobně je film vždy nějakým způsobem reflexivní, i když se mě bytostně nedotýká. Teď třeba dokončuju sedmiletý projekt Let viny, který terapeutické aspekty splňuje. Ať už v prvopočátku, kdy jsem hledala lék na své nemocné ledviny a využila jsem možnosti zachytit proces sebeuzdravování na fyzické i psychické úrovni – což se netýká vyloženě terapií, ale spíše přístupu, kdy směřuju k vnitřní harmonii – tak při natáčení i později. Uvědomuju si, že na lidi, kteří se natáčení účastnili jako terapeuti, klienti nebo pacienti, i na ty, co se na film dívají, může mít Let viny terapeutický účinek. Ale to je zrovna hodně specifický film, který se uzdravování přímo týká. Pak mám filmy, které jsou zdánlivě vědečtější, a přesto ten terapeutický rozměr mají. Umění v člověku probouzí skryté záležitosti, ať už v tvůrci, tak v tom, kdo umění vnímá. Terapeutický rozměr v něm bezesporu je.
Můžou být v tomto smyslu tvé filmy tvým autoportrétem?
Myslím, že moje autorské filmy jsou esencí toho, kdo jsem. Ale asi se to nedá říct úplně, je to velmi omezený střep, některé moje projekty se vyvíjejí dlouho a to, co v nich je, je jen malý zlomek mého života. Přesto si myslím, že v autorské tvorbě se zaměřuju na věci, které jsou pro mě důležité, a proto u nich tak dlouho vydržím. Let viny jsem dělala sedm let, ale od prvního natáčecího dne to teď bude deset let. Film jsem začala točit s určitým záměrem, nějak se vyvíjel, pak jsem točit přestala, dlouhodobě se řešilo financování, pak to zase spalo. Jedná se o časosběr. Člověk netočí týden v kuse, ale spíš si vybírá záležitosti důležité, zajímavé. Vývoj, produkce, postprodukce mají svůj čas. A někdy ty věci trvají. Mezitím udělám spoustu jiných. K Letu viny jsem měla jiný přístup, intuitivní, v určité fázi jako by už pro mě nebyl výsledek důležitý. To, co je zachyceno ve filmu, je období, které skončilo před čtyřmi pěti lety. Materiál získal střih a interpretaci až teď, což je dobře. Zvlášť když člověk točí osobní téma, je odstup dobrá věc.
Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.
FILMY:
TARA, Tereza (2007). Be loved [filmová báseň]. Česko.
TARA, Tereza (2007). Hormonální akvárium [krátký dokument]. Česko.
TARA, Tereza (2017). Kalado [krátký dokument]. Česko.
TARA, Tereza (termín premiéry ještě není stanoven). Let viny [dokumentární film]. Česko.
TARA, Tereza (2011). Malí mistři. In: Rodinné křižovatky [televizní dokument]. Česko. ČT2 13. 10. 2011.
TARA, Tereza (2008). Početí [krátký dokument]. Česko.
TARA, Tereza (2010): Posttraumatická stresová porucha. In: Diagnóza [televizní dokument]. Česko. ČT2 10. 11. 2010.
TARA, Tereza (2009). Sedmero údolí [filmová báseň]. Česko.
TARA, Tereza (2007). V čem je háček [krátký dokument]. Česko.
TARA, Tereza (2014). Z New Yorku do Kostelní Myslové. In: Náš venkov [televizní dokument]. Česko. ČT2 10. 5. 2014.
TARA, Tereza (2009). Ženy v boji [televizní dokument]. Česko. ČT2 28. 5. 2019.
ROZHLASOVÝ POŘAD:
TARA, Tereza (2018). Vzala jsem si dřevorubce [rozhlasový dokument]. Dvojka 31. 3. 2018. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/vzala-jsem-si-drevorubce-7449635.
