Články pro štítek: Dokumentární film

Viola Ježková:
Teologii s dokumentem spojuje péče o duši

Lis 22, 2019

Viola Ježková (1979) vystudovala teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy (ETF UK) a obor dokumentární tvorba na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). V současné době má přerušeno postgraduální studium na katedře autorské tvorby a pedagogiky Divadelní fakulty Akademie múzických umění (KATaP DAMU). Působí jako filmařka, kameramanka, střihačka a také dramaturgyně rozhlasových dokumentů v Českém rozhlase Vltava. Vedle toho se věnuje pedagogické činnosti. Vedla seminář Dokumentární přístup ke světu, v němž žijeme na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, dlouhodobě vede filmové semináře My Street Films. Její filmy charakterizuje formálně experimentální pojetí, obsahově pak hloubka zkoumaných témat, která zpracovává nejčastěji skrze vlastní osobu a intimní prostor. Například v ceněném snímku Tělo mého těla (2012) tematizuje svoje mateřství a s ním spojený zázrak života. Tématem jejího zatím posledního snímku Všechno má svůj čas (2017) je snaha o porozumění vlastní cestě po ztrátě původních jistot.

Číst dál

Linda Kallistová Jablonská:
Film by měl mít pro společnost přínos

Lis 20, 2019

Linda Kallistová Jablonská (1979) vystudovala katedru dokumentární tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (KDT FAMU). Je autorkou řady dokumentárních filmů, mimo jiné populárního cyklu České televize Čtyři v tom (2013) o rodičovství, Vítejte v KLDR (2008) o návštěvě Severní Koreje nebo dokumentu Počátky (2014) mapujícího osudy několika dívek odcházejících po dosažení plnoletosti z ústavní péče. Po natočení snímku V nejlepším zájmu dítěte (2016) v rámci projektu Český žurnál se začala angažovat v neziskové iniciativě Dobrý start, pomáhající změnit systém péče o ohrožené děti. Jejím mužem je filmový producent Jan Kallista.

Číst dál

Tereza Tara:
Nemůžu se identifikovat s trpící masou, protože ztratím perspektivu

Lis 18, 2019

Tereza Tara (1983) vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (FF MU), kde se věnovala i skandinávským studiím. Později na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění absolvovala na katedře dokumentární tvorby (KDT FAMU). Jako dokumentaristka je ceněná zejména pro svůj film Hormonální akvárium (2007) otevírající téma škodlivosti hormonální antikoncepce vůči lidskému organismu i přírodě obecně. Její autorský přístup reprezentují zejména krátké experimentální filmy a filmové básně. Tereza Tara je také umělkyní a lektorkou v oblasti osobního rozvoje a kreativity, kurzy a workshopy vede pod názvem Tara Trance.

Číst dál

Zuzana Kirchnerová:
Hraný a dokumentární film úplně nerozlišuju

Lis 16, 2019

Zuzana Kirchnerová (1978) vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (PF UK) a režii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Její krátký absolventský film Bába (2008) zvítězil v sekci Cinéfondation na Filmovém festivalu v Cannes. Pro Českou televizi pracovala na dokumentárních sériích Čtyři v tom (2013) a Pět statečných (2018). V současné chvíli chystá v mezinárodní koprodukci svůj celovečerní hraný debut Karavan.

Číst dál

Marika Pecháčková:
Sebe samu klidně zneužiju

Lis 14, 2019

Marika Pecháčková (1980) vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), fotografii na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě a dokument na katedře dokumentární tvorby Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (KDT FAMU). Má za sebou několik kratších autorských dokumentů – Hromosvody (2012) nebo Mater noster (2012), ve kterých intimně rozpracovává svá osobní témata. Pro Českou televizi natočila dokument o lidech bez domova Spi sladce (2016), v rámci cyklu Náš venkov film Smilovice (2016) o lidovém fašismu. Jako kameramanka spolupracuje s režisérkou Violou Ježkovou. Jejím životním partnerem je dokumentarista Vít Klusák. Je dcerou novinářky Marcely Pecháčkové a sestrou autorky kuchařských knih Dity P.

Číst dál

Libuše Rudinská:
Co má dělat režisér, když svého hrdinu přestane mít rád?

Říj 16, 2019

Libuše Rudinská (1974) vystudovala fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU). Na základě Fulbrightova stipendia se dostala na San Francisco State University (SFSU). Řadu dokumentárních filmů natočila v zahraničí – především v zemích třetího světa, dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí. Věnuje se sociálním tématům i portrétům osobností. Napsala dokumentární knihu o Jiřím Voskovcovi Americká léta Jiřího Voskovce (2017), o kterém již dříve natočila dokument Můj otec George Voskovec (2011). Snímek Pavel Wonka se zavazuje (2014) ji na několik let odstavil od dokumentární práce, až v roce 2018 se vrátila filmem Na tělo o fotografu Jindřichu Štreitovi a jeho životní filozofii.

Číst dál

Apolena Rychlíková:
Člověk za kamerou má vždy převahu a je nutné si to uvědomit

Říj 2, 2019

Apolena Rychlíková (1989) je filmová dokumentaristka a aktivistka, absolventka katedry dokumentární tvorby na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (KDT FAMU). Působí v redakci A2larmu – komentářového webu kulturního čtrnáctideníku A2, píše také pro Český rozhlas Plus a Salon Práva. Je režisérkou dokumentu Hranice práce (2017) mapujícím levnou pracovní sílu. Sociálními tématy se zabývá i ve svých dalších projektech – například pro Českou televizi natočila v rámci pořadu Intolerance dokument Biologicky předurčené k chudobě (2018) pojednávající o fenoménu feminizace chudoby. Je dcerou režisérky Moniky Rychlíkové a dokumentaristy a herce Břetislava Rychlíka.

Číst dál

Helena Třeštíková:
Podstatou časosběrného filmu je, že točíte, co se děje, nikoli to, co si přejete

Zář 2, 2019

Helena Třeštíková (1949) patří k mezinárodně uznávaným filmovým dokumentaristkám. Ve své práci využívá zejména metodu časosběrného dokumentu. Její cyklus Manželské etudy (1987), respektive Manželské etudy po dvaceti letech (2006) a Manželské etudy po 35 letech (2018) zachycuje dosud pětatřicet let života šesti manželských dvojic, z nichž čtyři se v průběhu projektu rozvedly. Je autorkou řady celovečerních dokumentů, mimo jiné Marcela (2006), René (2008), Katka (2009), Mallory (2015), Soukromý vesmír (2011) nebo Strnadovi (2017). Mimo jiné v rámci projektu Paměť 20. století (2003–2007) zachytila řadu zajímavých osudů. Je sběratelkou memoárů a non-fiction literatury zejména o 20. století. Podle vyprávění překladatelky a spisovatelky Hedy Margoliové-Kovályové napsala knihu Hitler, Stalin a já (2015). S manželem, architektem, spisovatelem a sběratelem Michaelem Třeštíkem vydala několik knih reflektujících její filmovou práci, především pak filmovou studii Časosběrný dokumentární film (2015). Sběrná kniha (2017) představuje sérii rozhovorů, které s Helenou vedl novinář Pavel Kosatík. Je absolventkou a nyní i profesorkou pražské FAMU (Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění). V červenci 2019 se Helena Třeštíková stala členkou Americké filmové akademie. Je matkou filmové producentky, dokumentaristky a komunální političky Hany Třeštíkové a fotografa Tomáše Třeštíka.

Číst dál

Hana Pinkavová:
Dokument je řehole, ale když se podaří, přijdou vteřiny radosti

Srp 21, 2019

Hana Pinkavová (1950) je česká dokumentární režisérka, absolventka Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU), autorka více než stovky dokumentů, působící ve svém rodném Zlíně. Natočila mnoho sociálních dokumentů a filmů věnovaných dětskému světu a dospívání. V rámci televizních cyklů vytvořila desítky portrétů významných Čechů a Češek. Ve svých filmech se dlouhodobě zabývá tématem talentu a jedinečnosti, které představila mimo jiné v autorských cyklech Nehasit! Hořím! (2003–2010), Úděl nadání (2011–2013) nebo Jít za svým snem (2015–2017). V současné době pracuje na cyklu Ještě hořím?, kterým se po letech vrací k mladým talentovaným osobnostem uměleckého světa.

Číst dál

Olga Sommerová:
Dokumentarista musí vést normální život

Bře 2, 2019

Olga Sommerová (1949) je česká filmová dokumentaristka, autorka 125 krátkometrážních i celovečerních filmů, za které získala řadu ocenění doma i v zahraničí. Dlouhou dobu se věnovala sociálnímu dokumentu, točila filmy na formát 35 mm pro kina, posléze dokumenty pro Českou televizi. V posledních letech natáčí celovečerní portréty o významných českých osobnostech, jako je Marta Kubišová (Magický hlas rebelky, 2014), Soňa Červená (Červená, 2017), Věra Čáslavská (Věra 68, 2012) nebo Jiří Suchý (Jiří Suchý – Lehce s životem se prát, 2019). Na základě filmu O čem sní ženy (1999) napsala tři knihy rozhovorů se ženami (O čem sní ženy, 2002; O čem sní ženy 2, 2003; O čem ženy nesní 3, 2004), čtvrtý díl věnovala mužům (O čem sní muži, 2005). Angažuje se v politice za liberálně ekologickou stranu LES a v občanské společnosti. Jejím manželem byl dokumentarista Jan Špáta. Syn Jakub Sommer i dcera Olga Špátová se také věnují filmařině – jako režiséři, kameramani a scenáristé.

Číst dál

Partneři

Hledání

kniha Ženy o ženách

Knihu Ženy o ženách si nyní můžete objednat v předprodeji na www.by-wo-men.com.

Dita Pepe: Olga Sommerová

Olga Sommerová
Foto: Dita Pepe

Nejčtenější

INSTAGRAM women_publishing

Instagram did not return a 200.

INSTAGRAM A_BOOK_DAILY

Hrdinka ve skříni #terezasemotamová #veskříni #spisovatelka #ceskaspisovatelka #zenskahrdinka #román #novel #czechwriter #womanwriter

Články pro štítek: Dokumentární film

Viola Ježková:
Teologii s dokumentem spojuje péče o duši

Linda Kallistová Jablonská:
Film by měl mít pro společnost přínos

Tereza Tara:
Nemůžu se identifikovat s trpící masou, protože ztratím perspektivu

Zuzana Kirchnerová:
Hraný a dokumentární film úplně nerozlišuju

Marika Pecháčková:
Sebe samu klidně zneužiju

Libuše Rudinská:
Co má dělat režisér, když svého hrdinu přestane mít rád?

Apolena Rychlíková:
Člověk za kamerou má vždy převahu a je nutné si to uvědomit

Helena Třeštíková:
Podstatou časosběrného filmu je, že točíte, co se děje, nikoli to, co si přejete

Hana Pinkavová:
Dokument je řehole, ale když se podaří, přijdou vteřiny radosti