Pověz mi teď něco o svých dvou dokumentárních knížkách.

Nejdřív se k nim vyjádřím obecně, čímž se vrátím ke své první magisterské práci na dějinách umění (Sběratelé současného umění na počátku 21. století v České republice). Tehdy mi poprvé přišlo zajímavé předat dál pohled jednotlivých lidí na určitou věc, a to formou rozhovorů. V průběhu setkávání jsem postupně zjišťovala, že jde o pozoruhodné osobnosti, které dokážou velice poutavě mluvit o věcech, co je zajímají, což bylo v případě první práce sběratelství. Zároveň jsem se z rozhovorů dozvěděla spoustu informací, u kterých by mi přišlo škoda, kdyby měly zůstat jen součástí vědeckého výstupu.

Od prvního použití metodiky rozhovorů mi bylo jasné, že v ní chci dál pokračovat. A taky jsem se k ní vrátila při doktorandském studiu, kdy jsem mapovala strategie uměleckého trhu. Jako pro výzkum nejvhodnější mi přišlo oslovit přímo galeristy, kteří v Česku fungují. Byla jsem překvapená, jak moc jsem od toho byla odrazována. Lidé se mě ptali, proč by mi měli galeristi prozrazovat své know-how, že nemají důvod mi na otázky odpovídat. Ale moje zkušenost byla hned od začátku výzkumu jiná; galeristi byli otevření a ochotně mluvili o tom, co dělají – vždyť to souviselo s jejich prací, kde taky neustále někomu vyprávějí, koho zastupují a proč. Naprosto otevřeně se bavili o příjmech, o tom, jak v Česku funguje komerční stránka, což bylo do té doby tabu. Setkávání s galeristy byla příjemná. Jejich otevřenost byla možná dána i tím, že jsem k nim primárně přistupovala jako studentka doktorandského programu s tím, že rozhovory měly být původně především součástí disertační práce. Až později jsem se rozhodla ucelený materiál vydat. A musím říct, že s tím ani jeden galerista neměl problém. Samozřejmě jsem se zpětně ptala i na autorizaci pro samostatnou publikaci. A zase byli všichni ochotní a do jednoho komunikovali. Kniha nakonec vyšla rovnou i v angličtině. Pro mě to byla velmi příjemná zkušenost na začátek.

Další knihou jsem na téma uměleckého provozu navázala pohledem z druhé strany, tedy pohledem umělců. Když jsem dávala dohromady jejich seznam, chtěla jsem především zastoupit různé umělecké přístupy. Úplně přirozeně mi z toho vyplynulo šest jmen, která nakonec také v knize jsou. Původním záměrem nebylo obsáhnout pouze ženy. Vybírala jsem z umělců, které jsem znala osobně. S některými mám velice dobrý přátelský vztah, u jiných respektuji jejich práci. Chtěla jsem získat naprosto otevřené výpovědi, tudíž jsem spoléhala i na naše přátelství, díky kterému jsem věděla, že se jich můžu zeptat i na věci, co mi řekli už dříve a k nimž bych se jako cizí člověk nedostala. Chtěla jsem, aby byly rozhovory maximálně vypovídající a čtenáři přinesly nejen nové informace, ale i otevřené odpovědi na otázky, které neradi pokládáme – třeba na to, co umělce reálně živí. Asi jenom vteřinu jsem uvažovala, jestli bych neměla obsáhnout i nějaké muže-umělce, ale nakonec jsem to nevnímala jako potřebné. Pro mě nebyl výběr primárně výběrem žen, což souvisí i s tím, jak se kniha nakonec jmenuje – Co to znamená být (úspěšným) umělcem. Na ten název se určitě chceš zeptat.

Ano – byť kniha nabízí výhradně rozhovory se ženami, název neobsahuje slovo „umělkyně“.

Výraz „umělec“ jsem použila záměrně, protože jsem nechtěla, aby kniha automaticky vyvolávala pocit, že se budeme bavit o ženském umění, o ženském principu v umění, o ženě a umění. O tom projekt primárně není. Chtěla jsem sestavit knihu, která se baví o práci jednotlivých zajímavých lidí, hlavní snahou bylo předat co možná nejotevřenější informace o tom, co to obnáší, být umělcem. Samozřejmě se nijak nevyhýbám tomu, že je třeba některá umělkyně matkou. Naopak to z mého pohledu ukazuje, co všechno musejí někteří úspěšní umělci denně řešit. Název zkrátka odkazuje k tomu, co se v knize může čtenář dozvědět obecně. Slovo umělec navíc v českém jazyce zahrnuje i ženu-umělkyni. Existují přece iniciativy jako Umělec má cenu, které rozhodně se ženami počítají, stejně jako má v popise Cena Jindřicha Chalupeckého, že je určena „vizuálním umělcům do 35 let“, a přitom ani ona umělkyně rozhodně nediskvalifikuje. Moje předchozí kniha také nesla název O práci galeristy a trhu se současným uměním, přestože v ní jsou i ženy-galeristky. Uvědomuji si, že kdybych dala do názvu knihy slovo „umělkyně“, pro některé lidi získá titul úplně jiný význam. Někteří umělci by si ji nepořídili, protože by měli pocit, že pro ně není, že se v ní nedozvědí relevantní odpovědi, informace. A nemyslím to nijak a priori negativně, je to prostě dané společností, nastaveným diskurzem, nemusejí to být vždy vůči ženám zaujatí lidé.

Chtěla jsem, aby název vypovídal o základní myšlence, proč kniha vznikla, tedy jednoduše o tom, co to znamená být úspěšnou tvůrčí osobností.  I když já v knize věci kolem genderu primárně neřeším, asi je z nějakého úhlu vlastně řeší všichni. Vědomě či nevědomě. Kdyby kniha zahrnovala i muže, zase bychom název rozebírali jinak. Každopádně je zajímavé, že se mě na název ptaly zatím dvě ženy, jedna z nich umělkyně, protože si ho braly osobně. A setkala jsem se také s pochopením svého záměru, pro změnu u jiné umělkyně a také jedné kurátorky. Možná těch lidí, kteří se nad názvem pozastavovali, bylo víc, ale nemuselo se to ke mně dostat. Co se týče genderu a úspěchu v umění, bylo by hezké, kdybychom se jednou mohli bavit ne primárně v kategoriích muž–žena, ale rovnou o tom, co kdo dokázal. Podle mě něco dokázaly všechny umělkyně, které jsou v mé knize. Vytvořily si především vlastní cestu, tím jsou zajímavé – a proto jsou v mém projektu právoplatně zastoupené. Na to, že jsou to všechno ženy, si čtenář stejně přijde sám.

Přála bych si, aby to jednou v naší společnosti fungovalo tak, že žena i muž budou mít podmínky, výdělek i pozici odpovídající jejich schopnostem a situaci. Ne tak, jak jsou někdy feminismus a gender nahlíženy dnes – že ženy chtějí být jako muži. Myslím, že je to přesně naopak – ženy nechtějí, aby se po nich vyžadovalo být jako muži, nechtějí se přizpůsobovat kategoriím, které nebyly vytvořeny pro ně nebo s ohledem na ně.

Tento text je pouze fragmentem rozhovoru, který v kompletní podobě vychází v knize Ženy o ženách. Obsahuje odkazy na filmy a rozhovory, které si můžete k projektu pustit, a knihy, které si můžete přečíst.

KNIHY:

PEŠKO BANZETOVÁ, Michaela (2017). Co to znamená být (úspěšným) umělcem. Brno: Michaela Banzetová a ArtMap.ISBN 978-80-90-65-99-3-3.

PEŠKO BANZETOVÁ, Michaela (2016). O práci galeristy a trhu se současným uměním, nejen v České republice. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta výtvarných umění. ISBN 978-80-214-5393-7.

DALŠÍ:

PEŠKO BANZETOVÁ, Michaela (2013). Fenomén soukromých galerií ve 21. století v České republice [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. [cit. 8. 8. 2019]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/jva64/Verze_ke_zverejneni_Magisterska_prace_MBanzetova.pdf.

PEŠKO BANZETOVÁ, Michaela (2017). Marketingové strategie obchodu s uměním se zaměřením na současnou českou výtvarnou scénu [disertační práce]. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta výtvarných umění. [cit. 8. 8. 2019]. Dostupné z: https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/64762/dizertace.%20Michaela%20Pesko%20Banzetova.pdf?sequence=4&isAllowed=y.

PEŠKO BANZETOVÁ, Michaela (2012). Sběratelé současného umění na počátku 21. století v České republice [diplomová práce]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. [cit. 7. 8. 2019]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/smh2f/Banzetova_Michaela__Magisterska_diplomova_prace.pdf.

Tagy k článku:
ženské uměníuměnímagisterská prácedisertaceMichaela Peško Banzetovágenderrozhovorliterární dokument